Je fakt, že už jsem dlouho nic nenapsal. Ne že bych ani nechtěl, ale měl jsem za posledních několik měsíců pocit neskutečné akcelerace mého života. Začalo to už po nástupu do Fischera, ale zařazení dvojky přišlo až s přípravou bakalářky a státnicema. Teď, už víc než měsíc po státnicích, jsem zase zaneprázdněný ještě víc a je čas se poprat s nastavenými překážkami.

Uch. Po zdlouhavém úvodu přesně přicházím na problém, proč už nemám ani potřebu tolik psát. Můj život, i když je teď ovlivněn tím, že mám bakaláře a učím informatiku na jednom cvičení, tím jak neustále nalézám nové a nové otázky a hrozby a přitom se snažím najít nějaký vyšší smysl a upřímnou lásku, jako kdyby už to malé dítko odsud z blogu, se svými nevinnými problémy bylo už tak nějak pryč.

Nemám teď takovou potřebu si tady veřejně psát, i když mě poslední dobou potkávají zajímavé osudy a inspirace se mi celkem dopřává. Mám chuť ji i někde ventilovat, ale jakoby kdybych měl spíše chuť si psát do šuplíku a pak přijít s něčím větším, něčím serióznějším. Určitě mě ta grafomanská touha ještě nepohltila tak moc, abych se tak nějak v tom zaneprázdnění mohl pustit do sepisování drobných nápadů, skečí nebo čeho ještě.

Jako kdyby to pro mě teď nebyl nějaký issue, když je pořadu dne tolik otázek.

Už na základce jsem měl ten pocit, kam směřujeme? kam se budeme ubírat? Dnes mi hlavou zní různé další otázky, ke kterým nabírám inspiraci studiem kognitivní informatiky na Ing., což je asi ten titul, ke kterému mířím v následujících čtyřech semestrech. Jsou to otázky filozofické, ale i ryze praktické. Jsou naplněny optimismem, ale i obavou. Jsou to otázky pracovní, ale osobní. Jsou to otázky, ke kterým je někdy lehké naleznout odpověď, někdy o něco těžší a někdy prakticky nemožné.

Ale i tak mi nedají pokoj.

Semestr pro mě skončil maximálně úspěšně. Tradičně vtipné bylo zapisování známky do indexu z finančních teorií, kdy jsem vtipně tvrdil, že jsem chodil na přednášky ve čtvrtek. Byl jsem tam jen jednou, no nevím x). Ale to byla tenhle semestr jediná trojka a tak jsem tento poslední shitoidní semestr (snad) na bakaláři udělal stejně jako ten předposlední bez ztráty kytičky, což povzbudí.

Plno mých kolegů se teď směje nad bakalářem. Já se budu snad smát až z kraje příštího roku. Přeji to všem. Je celkem jedno kdy, u některých mých kamarádů začínám pochybovat, že jim to výjde, plno by to chtělo, plno lidí si říkalo, kdybych teď jenom studoval x))). Joo já studuju. Sice se s oblibou říká, dodělám ing a pak mě už tady neuvidíte, což si momentálně říkám taky, ale kdoví. Nějaký titul navíc se hodí vždycky.

Pokud vás práce baví, to ostatní příjde samo.

Tak či tak, zapisuju poslední dva povinné předměty a florbal. Jako bonus mě zajímá kurz na VŠE Marketing na internetu, na který mi zbyl nějaký ten kredit. Ale ještě nevím, zda si ho nenechám spíše na magistra, kde bych ty kredity udal lépe. Uvidíme.

Zkouším se teď dostat do Fischeru, mám 50% šanci na částečný SEO úvazek, docela bych si to i přál. Ale práce je hafec i tak, dycky se dá něco sehnat. Chce to jen naslouchat a hlavně:

Pokud vás práce baví, to ostatní příjde samo.

Na blogu se jakoby zastavil čas. Pořád mám 20 let, pracuju na pořád těch stejných projektech a jsem znuděn návštěvností. Rád bych to tady časem zmodernizoval, přece jenom jsem měl vizi o svém osobním webu jinou x). Tenhle úžasný blog ale asi mazat nebudu nikdy. Je to sice tradiční expose, ale koho vlastně dopodrobna zajímal můj teen život? Nebo podle toho někdo natočí film? Já podle toho vydám knihu.

Taky fajn. Nakopíroval bych tady tu tučnou frázi znovu, ale nechci to už moc protahovat. Jsem zase svobodný a jako kdybych se přesunul pár let zpět…

No more that I can take
don't need to serve this dish you made,
‚Cause I‘m stronger on my own,
I'm stronger on my own,
'Cause right now I see,
just where i wanna be,
‚Cause it‘s better on my own
I'm stronger on my own….

„Pix vol 2 – Soul Central ‚Stronger on my own‘“

Panečku, máme tu velký soubor s SQL příkazy, to fakt nejde nahrávat přes phpmyadmin…

Takže

mysql -u root -p
mysql> enter password *******
mysql> use DATABASE_NAME_HERE
Database changed
mysql> source c:/txtfile.txt

Svým způsobem mě dycky inspiroval široký záběr lidské činnosti.

Uvažoval jsem co je takový prvotní impuls ve výchově, který vás začně někam posouvat, ale rozhodně mě obohatilo čtení. Každý něco čteme že :). Vtip je v tom, že na škole jste nucen číst, většinou díla, které nemáte v daném věku šanci vstřebat. Nebaví to… To paradoxně vede ještě k většímu odklonu od čtení později. Výhoda byla, že jsem byl paf do příruček mladých svišťů, komiksů s Bugsy Bunnym, Mickey Mouse a samozřejmě čtyřlístek. Do toho nějaká ta encyklopedie, případně ABC, později samozřejmě o počítačích.

Asi to, jak jste na tom, se dobře pozná na střední. Ten čtenářský deník jsem stejně obšlehl ze zápisů svých sourozenců a z netu. Takhle to udělala většina :)). Nemyslím si, že by to ale udělal většina, kdyby byla literatura skutečně zábavnější a rozmanitější k podpoře samotného individuálního rozvoje. Každého zajímá něco jiného, ale užitek, ať už se jedná o technickou knížku, nebo jenom létající úlevu v podobě Rychlých Šípů, hlavně když to někomu udělá radost :).

Osobně jsem toho moc z krásné literatury nepřečetl. Párkrát Kundera, Lady Fuckingham :)), a Dušína tam snad ani neřadit ;)). Rozhodně je dobré, že víte, že tu je spousta dalších děl, které jsou dobré :), dycky se o tom nějak přesvědčím. Nemám však na ně většinou moc času, lépe řečeno chuť. Z těch všech lidských činností prostě Be Positive x)) (tenhle song nemám, jen jsem ho zaslechl, ale pro někoho, kdo by si dal dát dobrý housík http://www.te­rrenceparker.net/mu­sic.html)

A proto třeba po sobě nečtu zápisky na blogu x).

Leží takhle pár v posteli a ženská říká:
Já bych ráda měla větší prsa.".
„Tak si je zkus třít toaletním papírem.“
„Toaletní papír? Co by to jako mělo dělat?“
„No to nevím, ale koukni, co ti to udělalo s prdelí.“

Dnes se učím marketing a podnikovou ekonomiku, mám zhruba čistých 22 hodin, než mi začne běžet čas.

Prakticky se plno věcí, které studuju na VŠE opakuje, protíná… Prakticky min 20% věcí skoro v jakémkoliv předmětu jste už někde slyšel (ano jedu podle paretova principu ;D).

Dokonce jsem v marketingu narazil i na Maslowovu pyramidu potřeb, známou spíše z managmentu, kterou definoval americký psycholog Abraham Harold Maslow v roce 1943. Možná to znáte, nebudu to vysvětlovat (více můžete nalézt o motivaci a potřebách třeba tady, každopádně mě zaujaly fyziologické potřeby, kde už mr. Maslow nezapomněl zmínit sex. Celkem zajímavé, že je to definováno přímo jako potřeba. Nepopírám, že většina lidí tuto potřebu má, ale i tak ;D je to tak trošku zvláštní.

Abych to shrnul, když vynechám od těch 22 hodin mé fyziologické potřeby (sex teď potřebovat nebudu), které budu muset vykonávat následujích 22 hodin (potřeba dýchání, potřeba regulace tělesné teploty, potřeba tělesné integrity, potřeba vody, potřeba spánku potřeba přijímaní potravy, potřeba vylučování a vyměšování), zbývá mi tak zhruba polovina času, 11 hodin. A to jde :))

Semestr se chýlí pomalu ke konci. I když je začátek prosince, mám za sebou většinu práce v semestru. Už jen chybí udělat úkol do Kvantitativního Managmentu, napsat za hodinku test z marketingu, napsat test z ruštiny (to už jsem říkal, že jsem měl z prvního testu i přes mou jazykovou neschopnost 36/40?) a napsat nějaké úžasné dílo, které by mělo spojitost s politickýcm systémem USA.

Tohle je ještě povinná práce, která mě v prosinci čeká, většinu předmětů mám skvěle rozjetých na plný počet bodů, případně nějaký bodík dolů. Bohužel dnešní statistika byla trochu krutější a tak celkově jen 24/40. Tzn, že závěrečný test musím napsat aspoň na 36/60, abych dostal troječku z jednoho nejvíc shitík předmětů na VŠE.

Každopádně, studium v mém pátém semestru je jiné než studium v prvním. Tak nějak už je člověk více otesán trpělivostí, ale i patřičnou dávkou lhostejnosti. V kombinaci s dobrou volbou učitelů / předmětů se dá zažít celkem fajn semestr. Ostatně do školy chodím jenom v úterý a ve středu večer, v pondělí a ve středu se mi obvykle na přednášky nechce, hlavně když v úterý vstávám kolem osmé hodiny, což jsem vždy nevyspán.

Ostatně, rád bych napsal příště nadpisek v ruštině, ale dostat tu ruskou klávesnici a tak nějak poslepu pospojovat písmenka x)), holt maj divný prstoklad.

Právě končí jedno z nejlepších období mého života, což byly prázdniny 2008 :). Od jiných prázdnin se lišily hlavně mírou svobody, řekl bych, že se moc nelišily mírou vydělaných peněz, ale lišily se právě větším množstvím volnosti. Za celé prázdniny jsem nemusel nikde pravidelně chodit, brzy stávat, ještě bych napsal neprožíval stresy, ale nějak jsem si už na podnikatelský život zvykl a tak už to beru spíše jako dobrovolnou cestu, protože v každém zaměstnání musíte něco oželet, v mém případě za tu míru svobody a kreativity platím nepravidelnou pracovní dobou (jupí!), případně řešením problémů, jenže to je stejně všude, jestli si někdo myslí, že měl lepší prázdniny než já, tak mě nasere :)).

Nebyly to právě nějaké prázdniny, které bych shrnul byl jsem tam a tam, dělal jsem všechno, a prakticky jsem se nezastavil. To jsem nechtěl. V minulosti jsem se honil za nějakou brigádkou (což vím, že je asi zbytečné, dobré je se spolehnout na své vlastní dovednosti), takhle jsem měl každý den jen podle svého plánu a nikdo nademnou nestál a nesnažil se mi něco vnucovat. Právě proto beru tyhle prázdniny za hrozně pohodové.

Právě v téhle chvíli, kdy do začátku zimního semestru zbývá jen pár dnů, venku je hnusně a já jdu zítra ráno do zubaře (kdo vymyslel stávání v před devátou?! x)), od rána jsem nějaký nesvůj a nemůže za to jen podivný pocit v krku. Prostě teď večer mi došlo, že mi tak nějak skončila ta pohoda, kterou jsem měl doteď. Sice škola ze začátku nebude tak drsná, přece jenom jsou zde předměty, na které se budu muset soustředit od začátku, hlavně Statistika a Ruština. Do toho připočítejte několik zpožděných projektů a řešení každodenních emailů. Skvělý koktejl.

A zase jsem se dostal do takového bodu, kdy si vlastně nestěžuju. Dokud mi lidi nenadávají, dokud mi jaktakž platí faktury a dokud stále studuju (víceméně úspěšně) je to v pořádku. Dycky mě totiž utěší, že dělám webové stránky x), skvělé povolání, prakticky si už nedokážu představit, že bych nějakým způsobem na internetu nepracoval. Ať už to jsou v poslední době mé oblíbené SEO analýzy, pouštím se i do spuštění jednoho ukázkového web 2.0 projektu, na který mi taky příliš nezbývá času, nicméně mám dost odhodlání ho dokončit, protože jsem se proto prostě nadchnul. Ať už v budoucnosti budu dělat cokoliv, tak jsem si skoro jistý, že internet bude mou hlavní náplní x), ostatně skoro ve všech povoláních se hodí x). Aspoň pro ty s vysokoškolským diplomem.

Jooo, tak hezké prázdniny to byly.

Moc sem neblogoval, tak jsem ani nějak nepřinesl moc informací z dovolené z Tuniska, a tak ji shrnu aspoň tady – best vacation forever x).

Pak se víceméně nedělo nic. Převážně jsem byl zalezlý doma, kde jsem se utápěl ve vlastních orgiích a do toho se bavil psaním věcí, které mé okolí prostě nedokáže pochopit, prakticky ani přečíst. Moje přítelkyně častokrát nechápe, že můžu být s takovou vervou zalezlý celý den doma, s výjimkou obstarávání jídla a pití, případně nějaké pravidelné vycházky na dvůr v rozličných délkách.

Mě to vyhovuje. Je to jakýsi vnitřní pocit klidu, který mi takto strávený čas přináší. Jde o to, že doma mi nic nehrozí, je tam klid, nikam nespěchám, nic nemusím stihnout (samozřejmě že mám deadliny, ale když máte dva měsíce volna, tak se přece jenom lépe plánuje práce x)), zkrátka čas strávený doma prací a zábavou zprostředkovanou z levných 2+1 reproduktorů vydražených na aukru prakticky obnáší mix všech mých oblíbených činností.

Ostatně, když se zamyslíte, máte jen pár možností, jak takovýto stereotyp vyvrátit, pakliže potřebujete být denně na internetu + v ideálním případě vynechat max. 1 den bez jakékoliv práce (stejně sem každý den aspoň běžnou rutinou pracoval, ani si to člověk neuvědomuje x).

Skvělou možností je sportovat, což je výborné. To se mi podařilo aspoň trochu splnit návštěvami stolního tenisu s tůčou.

Pokud nejste nějaký shops maniak, což tedy nejsem, tak ani vycházení ven za účelem blíže nespecifikova­telného utrácení v shopping mallech, návštěvy kina, které se v dnešní době stává spíše více fancy událostí, než skutečně potřebou vidět kvalitní film (ano, máme počítače), prakticky neexistuje nic, kromě obyčejné bezúčelné procházky parkem, co by mi mohlo přinést nějaké potěšení. Kdykoliv kdy vyběhnete z bytu ven, jste nemilosrdně semleti kolotočem velkoměsta. Hele tramvaj, to stihneme, rychle, přeci nebudeme čekat na další, to jsou jen běžné fráze z denního pobytu v Praze. Už si ani neuvědomíte, že vlastně ani nikde nespěcháte (pokud se tedy nesnažíte stihnout to zpropadené kino).

Už vidíte, kam tím směřuju? Proto pro mě fráze typu nechci být celý den zalezlý doma je pravdivá, taky tam nechci celý den trčet, nicméně to pro mě neznamená, že je nutně lepší se dostat zase do toho víru, ze kterého jsem se snažil uniknout.

Víte ono i to cestování trochu vyčerpává. Není to big deal, ale skutečně musím říci, že pohybovat se po městě a něco řešit, ať už v zcela banálním duchu, je určité psychické i fyzické vypětí. A to se většinou na dovolené nedělá x).

Vidíte, i doma je přeci hezky x). I přesto, že jsem byl přes prázdniny pracovně aktivní, mám pocit, že mi končí dovolená. Taky že jo, končí a přijde zase za rok. Tak naviděnou.

A měl by to vědět i idiot Bolf, který si v utkání se Spartakem dal vlastňák. Tedy nevím jak se to stalo, protože tady chytám jen online txt přenos, ale stejně. Takhle si to pokazit, tomu říkám konec dovolené.

PS: už několik příspěvků to po sobě nečtu, jak sami víte, píšu rychle, nicméně gramaticky jsem jaktakž vzdělán, takže to co vám nedává smysl buď ještě nechápete (prostě jste jinde než já), nebo to sabotuje má klávesnice v kombinaci s mr. fingerem.

Aloha nefunkčním serverům.

Můj koš na odpadky se zdárně plní, lépe řečeno už je plný a potřeboval by vynést. K tomu je ovšem nutné (ok, není to nutné, je tady hodně jinýc popelnic, sice vzdálených), použít jeden klíč od dvoru.

Všimli jste si, jak někteří lidé sebou nosí nehorázné svazky klíčů? V lepším případě zabírají místo společně s nějakým výrazným provázkem, v těžším případě nějakým přívěškem. Ať už je to 3D ocelový reproduktor, nebo stříbrné logo Mitsubishi, které je tam umístěno pro snažší najití, počet klíčů je směrodatný. Klíč od domu, nebo propracovaná sada od multipatrové budovy vaší firmy. Jak prosté.

Osobně mám geniálně jeden klíč od domu, který pasuje na vše od branky až po zadní vrátka. Zvýšení bezpečnosti, nebo chcete-li z kapacitních důvodů mám klíče tři od bytu v Praze, vchod, dvůr, byt. Počet klíčů čtyři. Tady v Praze se určitě řadím k těm keys-free.

Měl sem klíče od práce v Továrně. Jelikož jsem tam pak byl velice málo a pracoval jsem raději z domova, nebyl důvod mi je nechávat a tak jsem o dva super klíče přišel. Hm, teď jsem přišel i o kód k alarmu. Ha, i když, vzpomněl jsem si na jednu memotechnickou pomůcku :). Ať žije kód písmen na klávesnici telefonu.

Tož tak.

Zkouškové je v plném proudu… Nedávno jsem pročítal záznamy psané přibližně před více než rokem a výborně se bavil. Musím uznat, že můj popisný a hutný slovník, v kombinaci s bezprostřední radostí z nákupu v Hypernově, mi výborně zvedal náladu. Kde jsou ty časy častých příspěvků, příspěvků plných smajlů x)…

Jooo, z tohoto blogu se stalo takové větší archivní království. Nějak mě nebaví tak moc popisovat co dělám, vylívat si srdíčko. Možná je to taky proto, že mám svého Myšitele a tak nemám potřebu něco řešit dvakrát…

Nicméně, někdy ta potřeba vyvstane, když mě něco moc nasere, jako teď jedna angličtinářka… Nechci rozebírat, nicméně zjišťuju, že jednat s lidma narovinu a čestně se moc nevyplácí.

No každopádně, už je to tak.. NE vždy se všechno podaří… Asi je nejlepší si ty negativní věci tolik nebrat, přežívat s těma dobrýma…

Prostě dycky mi vychází, že když je člověk flegmoš, tak to má v mnoha věcech lechčí… Co se dá dělat s věcma, se kterýma stejně nic moc neuděláme. Jsou lidé, kteří z toho nespí a jsou lidé, kteří z toho kalí, nebo dělají úplně cokoliv jiného x).

Stejně tak jako už podruhé jsem psal test z mezinárodní ekonomie a prakticky očekávám další čtyřku. Je fakt, že v rezervních kreditech si to můžu ještě dovolit, nějaký ten kredit ztratit, hlavně když je to jenom za 3, ale i tak z toho prostě nemám dobrý pocit.

Prostě uvidíme, the beat goes on x)

BTW: Noora už zase nebloguje ;DDD Vtipné, jak jsem za tu dobu nestihl nic nového napsat, a jedna holka za tu dobu stihla už i celý blog zrušit. Jak neomalené, něco rušit x).

UPDATE: tak to byla jen technická závada na blog.cz, takže Nooro, fandíme ti x)