J.A.R. – Homo Fonkianz

Nevím proč, ale stále se v hudbě kromě soundtracku Pláž pohybuji ve společnosti Romana Holého. Roman Holý jako kapelmajstr vydává jednu desku za druhou, ale pokaždé s jinou kapelou. Pro toto číslo se zaměříme na čtvrtý projekt J.A.R. – Homo fonkianz. Na svět přišla deska v roce 1999, a každý musí z tohoto alba znát hit Bulháři, kdy si kapela pozvala i stepující Helenu Vondráčkovou.

Když se podíváte na seznam skladeb, najdete tu podivné názvy typu Ťo tiťo, někdy krátké – minutové a až naopak pětiminutové songy. Na cd najdete osmnáct písní s časem pohybujícím se okolo hodiny. Nálada alba je přímo skvělá, humor z tohoto projektu přímo sičí, jakoby vás chtěl nakazit. Musím uznat, že pokud váháte co z tvorby J.A.R. zakoupit, rozhodně je nejlepší právě Homo fonkianz. Najdete tu písničky, které se normálně hrají v rádiích a které zkousne i běžný posluchač hudby – Už mizí pryč je… Hanka, Semiramis, Bulháři a možná i Ťo tiťo. To jsou prostě hity a stačí když si je poslechnete tak dvakrát a už hned budete zpívat spolu s Danem Bártou. Dan Bárta zvládl zpěv opravdu skvěle, dokáže hlas použít tak, jak si to atmosféra písně žádá. Dokáže zazpívat hit, i melancholickou baladu. A nebylo by to J.A.R., kdyby u toho nebyl Vrtulník Majkl Ví. (Michal Viktořík) a Klempa (Ota Klempíř). Ti doslova kompromitují Bártův precizní zpěv se svým „rapem“ a mluveným slovem. V této pozici musím vyzdvihnout Vrtulníka, protože ten doplňuje zpěv naprosto skvěle.

Na tomto albu se nacházejí písničky různorodé. Najdete tam nesmyslné plácání slov, které je ale podáno tak dobře, že z toho máte jenom dobrý pocit. Vono taky takové to plácání patří k J.A.R., a kdyby tam nebylo nebyl by to prostě jar. Opakem jsou písně s příběhem – Co vezl Dawydov? Ještě teď sice nevím, co vezl, ale i tak – „Hoši, vemte ho k zalehávačům. Na šoky,“ u toho jsem se neubránil smíchu, když Vladímir Brabec podbarvil tuto píseň. Další zajímavou písní je Bylinkářův krám. Ta sice s funkovou náladou nemá nic společného, ale myslím si, že to je zcela Vrtulníkův nápad, který je tu od toho, aby pobavil, což taky dělá. Pokud jste někdy viděli Runway Party, víte o čem mluvím. Typicky Viktoříšský humor. Některé písničky zase po vás chtějí váš vlastní názor. Příkladem je „Dokáže basová kytara Fender usmířit národy?“ Jestli dokáže nebo ne, to už je na vás, když si tuto píseň poslechnete. Právě u Ťo tiťo máte pocit, že už to J.A.R. přehánějí, ale je to stále jejich poznávací značka.

Rozdíl od minulých alb je přímo nečekaný. J.A.R. dokázali trochu víc profesionality. Humoru je tu přiměřeně namíchano tak, abyste se zasmáli, ale aby taky z toho nebyla fraška. Zklidnili se a texty někdy nejsou tak naivní jako předtím. Sice neznalec, nebo ten kdo J.A.R. nemá rád, některé texty nedávající smysl zavrhne, ale ten, komu se líbí, bude je brát jako příjemné zpestření, což je dobře.

Závěrem můžu jen tuto desku doporučit: chytlavé texty, chytlavé melodie, zábava, humor. To jsou klíčová slova, která Homo Fonkianz charakterizují. Neubráním se a musím říct, že je to naprosto vyjímečné album, které prostě musíte mít. Možná se budete zlobit kvůli hodnocení, ale já prostě musím. Nevím, co jarům vytknout. Ještě jsem nenapsal žádnou hudební recenzi, kdy bych album nehodnotil alespoň devadesátkou, ale doufám, že se dočkám. Můžu vás taky upozornit, že deska je nakažlivá – Homo fonkianz poslouchám denně už čtrnáct dní…..

Co vezl Dawydov?

Hodnocení: 100