Volby jsou na krku, lépe řečeno, blíže už je jen maturita. Jelikož půjdu k volbám zcela poprvé, určitě tohoto práva a nestydím se ani říci povinnosti, využiji. Zodpovědně.

Otázka ale nemusí být jen “koho?”, ale můžeme se spíše i ptát “s kým”. Popravdě řečeno, stále jsem se nerozhodl. Pokud si nevyberu mezi aktuálními kandidáty do sněmovny podle volebních preferencí, budu volit malou politickou stranu s nadějí, že jsem oslabil komunisty, případně další levicové útvary.

Problém tedy není ani tak se rozhodnout komu dát hlas podle sympatického volebního programu, ale také se zamyslet, co s mým hlasem leadeři politických stran provedou po volbách v koaličních jednáních, aby mohli zcela prosadit svoje plány. Zatím největší záhadou se mi zdá Martin Bursík, protože u něj skutečně není jasné, jakým směrem se vydá. Kdybych věděl, že se nebude orientovat k levici, asi bych mu svůj hlas dal a kalkulačně podpořil možnou modrou koalici. Bohužel mám takový nejasný pocit, že bude brát všechno, co přijde, podílet se na vládě je přeci fajn věc. I tak z něho mám docela dobrý pocit, vytáhlá špína na něj se ukázala spíše politickou intrikou ostatních stran zkompromitovat soupeře a úspěšný podnikatel, v Tošenovského vládě i bývalý ministr, přeci jen má – jak se zdá – čistější ruce než Zeman po návštěvě záchodků na Vysočině.

I když jsem se původně problematiky agentur výzkumu veřejného mínění nechtěl příliš zabývat, skutečně mi připadá lehce podivné a zvláštní, že ekopolitika najednou zaznamenala takový boom. Celou dobu se nic neděje, pak se vynoří jeden výzkum a rázem je tu efekt sněhové koule. Zelení (skutečně, ta barevná typologie politických stran mě nějak začala bavit) si mnou ruce, protože už podle předvolebních výzkumů mají zhruba stejně jako jejich kolegové po Evropě. Vzhledem k tomu, že KDU (teda, co mají oni za barvu?) bylo dvěma agenturami přisouzeno rozdílné podílové číslo, zavání to úvahou, zda jsou tyto soukromé subjekty skutečně spolehlivé a zda třeba není možné, si pár procent jen tak koupit.

Kdo ovšem je, byl a bude vždycky “zelenej“, bez ohledu na aktuální preferenční vývoj je Václav Havel, který se k tomu, pro mě překvapivě, v nedělních otázkách Václava Moravce (7.5.2006) přiznal. Bohužel vzhledem k historickému vývoji, Havlova sympatická políbení mladých dorostenců většinou skončila fiaskem – ať už šlo o Grosse nebo Mlynáře, dnes po nich není slechu dechu.

Skutečně kvalifikovaně se rozhodnout, který recept je pro náš stát, pro naši ekonomiku a uplatnění ČR ve světě nejlepší s mými současnými znalostmi není možné. Čím více se snažím najít favorita mého srdce, narážím na nekorektní a netransparentní volební kampaň, ve které mám problém se vyznat. Styl asi dvou nejsilnějších stran a soukromá dezorientace ve vlastních řadách – ať už ČSSD nebo ODS, kampaň ODS mínus a samozřejmě nezodpovědné výroky a hašteření jsou jen malým nastíněním, že to bude rok od roku horší.

Pojďme nahlédnout do sfér těch malých. No určitě nedám hlas feministické Straně rovnost šancí, která mě přiváděla (resp. její leader) při sledování jedné partie na Primě až do nepříčetnosti, když vize předsedkyně Zdenky Ulmanové, jak komplexně najít lék na konkrétní problematiku tkví vždy jen v nasazení více žen do politiky (mimochodem, jako každá (mýlím se snad?) feministka není vůbec hezká). Samozřejmě, to, že se muži chovají v přítomnosti žen jinak, možná kultivovaněji, je zřejmá věc, ale nedokážu si představit, že bych na tom postavil volební kampaň.

Z recesistických stran mi je jen blízká strana Helax – Ostrava se baví, skutečně úžasný program a navíc s tvářemi, které mám svým způsobem rád :)). Tak trochu recesistická do jisté míry mohou být i sdružení , které preferují menšinové zájmy, ať už to jsou Moravané a další, ale pravdou je, že své místo na politickém spektru se jim absolutně nedá upřít. No jen těch 5%, ano…

Samozřejmě nebudu volit žádné jakkoliv extrémistické vize typu Koruna Česká, a už vůbec ne jakékoliv strany preferující nesvobodu a odmítající evropskou integraci, např. České hnutí za národní jednotu a samozřejmě KSČM. Jelikož Paroubek bude klidně vládnout i s marťany, můj hlas také neobdrží a s jeho rétorikou ho slušně pošlu na venkov a do sudet, kde by mohl s knírkem leckoho připomínat.

V spektru malých stran vidím dvě výraznější strany fungující na evropské scéně a to revival band Josefa Zelence (teda chlape, od základky si mi chyběl) anebo další pokus Vladimíra Železného (vzhledem k tomu, jak to se soudy a s byrokracií umí, by si asi jistě zasloužil uspět :)).

Tak tedy koho. Kdo mi poradí?

Vše, co jsem napsal, jsou jen prognózy. Až skutečné volby ukážou, co z toho vyjde a já osobně jsem zvědavý, jak se sněmovna uspořádá.