1

„Nejspokojenější lidé jsou v Jižní Americe.“
„V Latamu? To je přeci blbost. Co Rakousko, Německo, …?“
„Ne, Kolumbie.“
„To je blbost. Jedině, že by tam všichni byli udrobovaní Nebo aspoň zhulení.“
„Slyšel jsem to v rádiu. Jsme padesátídruzí, američané stosedmdesáti­druzí.“
„To není možné,“ vytahuje včerejší noviny z předplatného, protože dnes nebyla doma. Naštěstí nebyly zmočeny ani sousedovým psem, ani ukradnuty někým dvojnohým.

„Vidíš to. První je Dánsko.“
„Ne, tomu nevěřím. Mladá fronta dnes jsou samí lháři. Kolik už prohráli sporů. Beztak to je studie jen na evropské státy a ne na celý svět.“

Neví co říct. Nechce se s ním pouštět do sporu, obzvláště, když tak zarytě brání své názory a používá tak sebejistý tón. Ale to se přeci ženám na mužích líbí, nebo ne?

Vzpomíná asi na své mládí. Byl paradoxně spokojený v dobách, ve kterých si ona nedokáže představit žít, natož svobodně a anonymně odpovídat v telefonu na zvídavé marketingové otázky. Z jeho hlasu jde vyčíst lehký stesk a nespokojenost nad současným neutěšeným stavem. Komunista nebo umírněnější sociální demokrat? Ne, tenhle už dávno rezignoval. K volbám určitě nešel.

„Mladí vůbec nic neví. Dokud je živí rodiče, tak se mají dobře. Až tak v třiceti, čtyřiceti jim dojde, že by se jinde měli lépe. Kdybych byl mladší, tak už dávno odsud někde odjedu. Měl bych dobrých 51 možností, jak se mít lépe,“ dodává s naivitou o tři roky mladší ženy, než sedí vedle něj.

2

„Kde vůbec teď děláš?“
„Dělám senior programátora v jedné IT firmě.“
„Senior? To je můj táta, nejsi na to trochu mladej?“
„Jo, to asi jo, možná jim připadám starší. Ale mají tam nádhernou sekretářku. Vždycky se na mě, když jdu do práce, pak na oběd a zase domů usměje. Celkem to máš minimálně čtyři úsměvy s hezkou holkou za den.“
„To se na sebe pořád jen tlemíte?“
„Většinou, vypadá to, že ji takový malý flirtík baví víc. Víš, ona má manžela. Jen se na mě usměje, to je celé. Dokazuje si tím, že je pořád pro muže atraktivní, potřebuje cítit ty žhavé pohledy i přes to, že svého manžela bezmezně miluje. Je to zvláštní, že to říkám, ale nabírá tím na ceně pro svého muže. Důležité pro ni je, že nenechá své zlé já prosáknout na povrch. I kdybych ji někde pozval, tak odmítne. Jsem si skoro jistý. A navíc, já mám svědomí. Nechci bourat domečky z karet, i když stojí na tenkém ledě. Navíc teď mám v merku daleko zajímavější ženy.“
„No povídej, to mě zajímá.“
„Nejlepší jsou chlupaté feministky.“

Oba se začali smát jeho absurdní odpovědi.

3

Rozepla si sponku ve vlasech a její konec podržela v ústech. Pak si prohrábla vlasy, dala jim nový tvar a sponku zacvakla zpátky blízko k temeni hlavy. Na prví pohled to vypadalo na prvoplánové gesto. Ale roztomilé. Jediné co mu proběhlo hlavou bylo, že má ráda asi orální kontakt. Proč by pak raději sponku nepoložila aspoň do klína. Takhle to byl jistě větší tyátr.

Nedočkavě čekal, až vystoupí z vlaku a budou mít svůj klid. Tedy až se dostanou do hotelu a tam je nebude nikdo a nic rušit. On jí přidrží dveře, oba pozdraví, on udělá jeden podpis. Pak půjdou po schodech, budou se držet za ruce a personálu bude jasné, že dnes zde nepřijel pár řešící pokles PR indexu. Dostanou klíče a s prvním zabouchnutím se na sebe vrhnou. Vášnivě a nedočkavě. Obchodní bilanci budou řešit až někdy jindy. Na to jsou přeci vyčleněny pracovní obědy mezi ředitelem a jeho asistentkou.

4

„U holek to chápu, že se holí.“
„Jak jako chápeš, to je tak běžné?“
„No, můžeme se zeptat průvodčí, zda se holí. Třeba to opticky zvětšuje.“

V kupé se nachvíli objevil upřímný smích všech čtyřech aktérů této noční vagonové seance.

„Já si nohy neholím. Já jsem ve své podstatě hrozně líná, stejně to nejde vidět.“

Jemně se ušklíbl. Nohy skutečně nemyslel.

„A ty se holíš?“ Definitivně ho zajímalo, zda se aspoň Beatrice oddává lovecké sezoně bobrů. Přeci jen, rád by si představoval její tělo chloupků zbavené a na jednoznačnou odpověď je potřeba jednoznačnou otázku.
„Kde?“

Samozřejmě věděla moc přesně, kde mířil. Její podpaží viděl už v MHD. Pravda, moc dokonalé nebylo. Délka byla větší než jeho třídenní vousy. Otázka zní, jak rychle raší ženské chloupky od mužského strniště.

„U holek se říká všude ne.“

A on samozřejmě věděl, že nemůže jmenovat konkrétní partie.

„Hm, hvězdička. Já se stydím.“

Podívala se na něj svýma sklopenýma modrýma očima, líčka se lehce začervenala. To se mu přesně líbilo. Příště se zeptá na oblíbené polohy a bude se snažit zjistit, zda má ráda orální sex.

Uvědomil jsi, že není vhodné se ptát na intimní věci před kamarády. Přeci nečekal lacinou děvku, která mu poví, že má vyholené vše, včetně klína. Todle si musí nechat na melancholičtější atmosféru.

„A to jdeš na pohlavní studia, pche.“