Byl jednou jeden král a ten měl tři dcery. Když bylo nejstarší 18 let, zavolal si ji král k sobě a řekl: „Milá dcero, jsem už starý a dlouho už tady nevydržím. Jelikož nemám žádného syna, brzy budu potřebovat někoho, kdo by mě mohl na královském trůnu zastoupit a později i vládnout. Proto potřebuji, abys se vdala. Nebudu ti hledat ženicha, stejně vím, že by se ti nelíbil, a tak jsi ho najdi sama.“ Princezna přikývla a běžela to povědět svým dvěma sestrám. Ti překvapeně popřáli sestře hodně štěstí na lovu a běžely dohrát partii šachů na svých noteboocích.

Budoucí královna se vydala do světa. Sebou si vzala jenom tři buchty do uzlíku od královské kuchařky a pár kreditních karet. Když dorazila na rozcestí, potkala starou babičku. „Babičko, nechcete se najíst? Mám tady pár buchet,“ zeptala se princezna. „Ano jistě děvenko,“ odpověděla babička. „Za to, že jsi tak hodného srdce, ti dám jednu radu: vdáváni je na nic, vidíš jak jsem dopadla, když jsem se vdala. Pořád musím chodit manželovi do lesa pro jahody a do hospody pro pivo. Pokud chceš být šťastná, nevdávej se.“ Princezna toto vyslechla s těžkým srdcem, poděkovala babičce za radu a odešla, nejširší cestou, nevědna kde dojde.

Dorazila do vesnice pod zámkem a tam uviděla hospodu. Jelikož jí babička snědla všechny buchty, vstoupila do krčmy se najíst. Sedla si ke stolu a hostinský ji přinesl jídelní lístek. Vybrala si zapékaného humra s kokosem a k tomu Coca-Colu. Když to dojedla, zaplatila kreditní kartou a hostinský nevydržel se jí nezeptat, co tady dělá tak sama. „Slečno, co hledáte v tomto drsném kraji?“ „Ale, potřebuji najít ženicha. Já se nechci vdávat, ale tatínek to po mě chce.“ „Poradím ti: naproti přes ulici, je PVŽ.“ „Co to je PVŽ?“ zeptala se princezna. „PVŽ znamená prodej volných ženichů, tam si určitě vybereš…“ Poděkovala za radu a odebrala se do toho obchodu. Zaplatila 5 000 liber a šla si sednout do čekárny. Když na ni došla řada, byla pozvána do uzavřené místnosti s velkým sklem uprostřed zahrnutým záclonkou. Záclonka se otevřela a před ní se objevilo asi 10 ženichů na prodej. Všichni až na jednoho vypadali staře s velkým pupkem. Tehdy si vzpomněla na babiččinu radu, a tak věděla, že s takovými muži by nebyla šťastná. Proto upřela svůj zrak na jednoho krásného, mladého muže atletické postavy, který se ji hned zalíbil. „Wow,“ pronesla údivem. „Tam toho bych si vzala.“ „Ano to je nádherný model, dovezli ho k nám teprve včera, je velmi věrný a hodný. Chcete ho i zabalit?“ zeptala se prodavačka. „Ne to nebude třeba, já si ho hned vezmu.“ Prodavačka otevřela výlohu a muž, jmenující se Honza, se k ní radostí jako pejsek rozběhl. Byla to láska na první pohled.

Začali si spolu cestou na zámek povídat a Honza se vlastně od ní dozvěděl, že si ho koupila princezna. Honzovi to vůbec nevadilo, ba právě naopak. Když došli do zámku, představila jej svým dvěma sestrám, kteří stále ještě s Borisem Kasparovem simulovali partii šachu. „Tak to je můj ženich.“ „No jo, pěkný ale my teď tady simulujeme, tak nás neruš prosím,“ odpověděly sestry. Poté se vydala za králem, ale tam zjistila, že se jeho zdravotní stav velmi zhoršil. „Graaahch,“ zachraptěl král, „dcero, dobře sis vybrala, hned zítra vás můj dvorní kněz oddá.“ Vystrojila se svatba, ti dva se vzali a žili šťastně až do smrti a měli mnoho dětí. Honza vládl dobře, byl velmi oblíben, a nynější královna toho nikdy nelitovala.

Osnova:

1. Zásadní sdělení
2. Rada babičky
3. Hledání ženicha
4. Šťastný konec