Že je základem oslovení ženy záminka, to je jasné.
Většina „znalců“ v této oblasti oslovování neznámých slečen se shoduje, že vůbec nezáleží na tom co říkáte, ale jak se přitom tváříte, jakou máte intonaci.
Nevím, zda je to nějaké štěstí posledních dnů, nebo jsem jen zkrátka vnímavější… Pravdou ovšem je, že asi ten trénink, kdy člověk šel s nějakým připravenou záminkou, která se dala použít v každé situaci, nebyl rozhodně marný.
Za poslední týden jsem oslovil dvě holky, které mi šly se záminkou právě naproti, stačilo být jenom připravený. Dříve, než jsem stačil něco vymyslet, předběhly mě.
Tím daly setkání větší, řekl bych až osudový charakter a tak snad oboustranně povýšili toto setkání na přirozenější, kamarádštější.
Záminka: mp3 player
Je fakt, že když si někam přisedávám a nemohu si sednout někam sám, sednu si vždy raději k holce, která je mi sympatická, i když s ní nehodlám nějak komunikovat. Je to prostě jen tak, pro případ, zkrátka mi dělá dobře ženská společnost, proč bych měl sedět u chlapa, když můžu u ženy.
Tak jsem si tedy sedl k nějaké blondýnce, která se učila, já šel na net, takže jsem vytahoval notebook, odkládl svůj mp3.
Celou dobu jsem lehce přemýšlel o oslovení. To se mi už stává prakticky běžně, už je to ve mě zakořeněno. Samozřejmě ne vždy se odhodlám, většinou se neodhodlám ze dvou faktorů – dívka vypadá příliš chladně, anebo si prostě nevěřím, či nemám oslovení, které bych považoval za vhodné/dobré.
Avšak, tato žena mě předběhla, dala mi návnadu a čekala, jak zareaguju. Vytáhla svůj mp3, naprosto identický s mým. Záminka byla na světě: „Ty máš ten stejný mp3 co já!“.
Jak jsem se později dozvěděl, tak mě prostě zkoušela. Všimla si toho mého, vytáhla svůj a čekala na reakci, copak asi udělám. Vidíte, jak ženy někdy celou situaci startují, stačilo být jen připraven.
Záminka: MF Dnes
Čekal jsem na metro na Chodově, tak jsem si sedl na lavičku. Pustil mp3 a pomalu jsem začal šátrat po novinách, které dávali zadarmo v Menze. V tom si ke mě přisedla další blondýnka, hned na vedlejší kraj lavičky a začala si zavazovat tkaničky. Samozřejmě jsem opět zbystřil, avšak, nemusel jsem nějak dlouho žhavit mozek, protože hned po zavázaní tkaničky vytáhla ty samé noviny co já. A tak jsme oba dva měli na klíně velké rudé DNES a to už jsme se samozřejmě oba začli smát :)). Pokračovat pak v rozhovoru je už maximálně snadné.
Nakonec jsem ji nadiktoval svoje icq, protože svoje nevěděla. Říkala, že napíše, až bude na netu, tak uvidíme, zda si vzpomene. Může mě jenom překvapit.
Abych oba dva případy zasadil do souvislostí, už si suveréně beru čísla, zatím na ICQ. Popravdě mi to i více vyhovuje, než se snažit někoho balit a zvát na rande přes sms. Navíc ICQ mi nepřijde tak protivně baličské a intimní, jako mobilní numero. Díky internetu můžu dotyčnou lépe poznat a z takového kamarádství těžit. Je to pro mě daleko příjemnější.
Snad jen ještě dodatek – obě dvě holky jsou starší než já :).
nahoru