Pojďme od začátku.

To, že jsem oddaný fanda house music a vůbec i další hudby, nemusím připomínat.

Ani tady nebudu řešit, jak jsem se s Jirkou Javorským seznámil, vezmu jen výsledek.

Výsledek pro mě byl ten, že jsem si ho neskutečně oblíbil, to až do takové míry, že jsem ho považoval za svého nejlepšího kamaráda.

Dělali jsme spolu stránky (broskev bylo dílo, na kterém se semnou podílel a prakticky mi rok dělal šéfa), chodili jsme do rádia, bral mě i na akce, kde jsem si mohl zahrát a myslím, že jsme si byli hodně blízko. Hodně věcí nás spojovalo, jednak podobný smysl pro humor, inteligence a podobný pohled na svět. I když ten Jirkův je samozřejmě daleko více zkušenější a prohráblý, než ten můj.

Na tyto seance se zkrátka nedá zapomenout. Doslova a do písmene se mi splnil sen, když jsem mohl normálně vysílat a většinu svých vystoupeních mám také nahranou. Postupně hodlám tady taky něco házet, hlavně ty úsměvné pasáže :)). Tímto mi Jirka splnil můj sen a prakticky mě nejvíce v této oblasti ovlivnil.

Holt, někdy to bylo hodně žhavé. Po takovém rozkoukání jsem si připadal už v rádiu jako doma. Popíjeli jsme, slavili, když bylo co, hlavně některým kamarádkám jsem také umožnil se do rádia podívat.

Setkal jsem se s mnoha zajímavými lidmi, ať už se jedná o Lumíra Mořkovského, Petra Nováka, Viláška (vypadlo mi křestní) a možná někteří další. Načichl jsem pravé atmosféře rádia, co to obnáší a s odstupem času můžu říct, že každá minuta v rádiu mě neskutečně bavila a budu mít hodně vzpomínek.

Rádio Helax se prakticky se svou novou Dance strategií proměnilo v hyper moderní rádio, které oslovuje cílovou skupinu do 26 let a prakticky nemá konkurenci.

Petr Novák jako jeho moderátor se stal členem Maxim Turbulenc, ředitel rádia Mirek Pifka se angažuje prakticky i politicky a společensky, volby jste jistě zaregistrovali. Na půdě působí hodně dalších osobností, pro mě jistě výraznou vždy bude lehce nedoceněný (i když poslední dobou mám dojem, že se to zlepšuje) Jirka Javorský.

Taky nemůžu zapomenout na Jirku Hynera, který má zkrátka úžasné kouzlo :)), když mu přijdete na chuť.

Tak či onak, je to hodně uzavřený kruh lidí. Jestli se někdy do rádia dostanete na nějakou výraznější pozici, než hlásač zpráv, vždycky to bude přes známosti a přes lidi, kteří tento klub drží. Nové tváře totiž přicházejí takto. Asi jako například DJ Psycho, kterého vytáhl Lumír Mořkovský. Nevím kdo to je, ale pravda, co jsem slyšel, moc lidí ho rádo nemá :))).

Skutečně se nedá zapomenout na mé setkání s napitým Petrem Novákem, když jsme zrovna taky popíjeli. Petr se totiž jal shánět hulení. Byli jsme na cestě do Magiky, když jsme Nováka potkali. Právě dostal slinu a ptal se mě, jestli něco mám. Neměl jsem. Ale i tak byl hodně hladový a evidentně se ptal skoro každého, koho viděl. Málem to vypadalo jak na scénu z filmu, když už se kolem nás začal motat nějaký dealer. Nabízel samé lepší kusy, ale Jiří chtěl zkrátka trávu.

„Chci nějakou trávu.“ „No můžu sehnat nějaké skéro,“ odpověděl dealer. Nacož Novák reagoval: „Ne, já chci trávu.“

Na to jsem se lehce zasmál, tímhle tak nějak potvrdil, co jsem si o něm myslel. V pohodě. Však jsem se s ním taky loučil slovy, ať žije Petr Zvěřina (to on tento hit udělal :)). Jirka Novák je zkrátka moc příjemný muž, určitě si už na mě ale nebude pamatovat :)).

Rádio Helax vysílá přímo z centra Stodolní ulice, z komplexu několika hvězdičkového hotelu Brioni, hned vedle je i Helax klub, kde mi bylo dopřáno si i několikrát zamixovat.

Do komplexu rádia se prakticky dá dostat stejně jako k pokojům. Přes výtah, který je kodován na čip. Pak ještě musíte projet nějakýma mřížema apod., zkrátka, chce to mít klíče :)). Původně se vysílalo z hodně malé místnosti, kde se vlezli dva moderátoři, byla hodně úzká. Celá místnost se však rozšířila a velice zvelebila, takže ve finále už Helax tento rok vysílá ve skvělém prostředí pro až čtyři lidi, kde k dispozici jsou pro každého i kompůjtry.

Prakticky je zázemí dobré, i když taky ne stoprocentní. Jednou se nám stalo, že pátečníci (večerní vysílání, které je hodně bouřlivé, zhulené) vytrhli důležitý kabel od mixáku, nám s jirkou se málem mixák rozbil, rozbili sme židli, postříkali zdi, já se například polil burbonem s kolou tak krutě, že jsem pak chodil v trenkách a takhle by se dalo pokračovat. Některé gegy, když jsme se nalili a vysílali budu určitě publikovat.

I tak bylo vysílání vždy o vysoce kvalitní hudbě, místy maximálně těžké, ale hráli jsme i tradiční odrhovačky, ale nikdy jsme se nějak nepřemáhali. Všechno mělo atmosféru, a to vztahuju i na diskotéky.

Vzpomínek je hodně, možná si říkáte, proč o tom píšu. Tenhle rok se totiž můj vztah s Jirkou začal kazit, nejdříve asi tak pod povrchem, až hodně věcí najednou vylezlo ven a současně nastavené tempo bylo neudržitelné. Bohužel jsme se ve finále rozhádali jak chlapci co stavěj merkur, ale nemaj k tomu manuál. Dle mého názoru naprosto zbytečně a dětinsky, bohužel Jirka je hodně tvrdohlavej, jak sám napsal, přátel má dost, takže mu nedělalo problém mě jen tak vyškrtnout.

Chápu ho i nechápu, mám ho rád i chvílema nenávidím. Tak či onak, s odstupem několika měsíců chcu udělat za toutu etapou mého života tečku. Bylo to nesmírně krásné, bavilo mě to a maximálně obohatilo. Měl jsem i tak brutální štěstí, že jsem na člověka, který pro mě toho tolik udělal – Jirku Javorského narazil a osobně, až budu psát paměti, na něj nezapomenu, protože mi hodně pomohl k hodně věcem, hodně věcí pochopit, poznat, mnoho věcí jsem se od něj naučil. Za to vše máš u mě Jirko takové velké díky.

Tímto vším, pokud to doteď nebylo jasné, se snažím říct, že se nedokážeme spolu (a to spíše z jeho strany) bavit, kšefty už spolu taky neděláme a tímto příspěvkem se snažím udělat takovou malou hezkou vzpomínku.

A taky jsem byl zase hodně upřimný. Pot5eboval jsem tento pocit ze sebe vypsat, protože už mě delší dobu hodně trápil a trápit bude. Je to takový malý rozchod s holkou. Co se dá dělat.