Ještě dříve, než se budu věnovat big big shitu, musím vám sdělit jednu zprávu. Já spolu s Errorem odcházíme do úskalí. Víme, že je hodně věcí, co bychom mohli změnit, a proto odcházíme. Věřte, že o nás ještě uslyšíte a to nejen na Levelu. Budeme se, aspoň doufám, postupně zlepšovat, abychom pak mohli udeřit znova. A ještě něco bych chtěl napsat: Odcházíme v míru!

Asi si říkáte, proč se dnešní bbshit jmenuje Zombíci a kostlivci. Je to vcelku jednoduché. Je to takové rozloučení se Zombiem a vůbec s celou bazookou. Tak tedy pojďme si jednotlivé zombie pěkně pořádku rozebrat:

Zombie skutečné…...

Zombius bazukus- Psací pokémon. Dorůstá až do výšky 1,9 m, nezřídka i výše. Poznáte ho podle toho, že humorem hýří na všechny strany. Používá radioactive-stormový útok, spojený se zasypáním dotyčné osoby mnoha city. Každý měsíc se vyvíjí do vyšší formy, když je číslo od čísla lepší a oblíbenější. Svému krotiteli dělá ostudu, protože se kamarádí s partou anarchokomunistů.

Kostry na zahradě…

Jednoho dne šel Memory po chodbě, aby navštívil záchod. Když vykonal potřebu, vyšel před dům, aby zakopal předmět smrdící – toaletní papír.

Memory: „Jestli mě někdo uvidí, jak tady zakopávám ten hajzl papír, asi už nebudu šéfredaktorem.“

A tak Memory kopal, kopal a kopal, až zjistil, že nekopal do země, ale celou dobu kopal do své vlastní, nové kočičky, kterou koupil v Tuzexu.

Memory: „Sakra.“

Když si Memory vše uvědomil, začal kopat hrob pro toaletní papír, protože se nedal recyklovat, ani spláchnout a ani znovu použít. Asi si říkáte, proč ho Memory nemohl spláchnout. Je to jednoduché… Memory & Memory seniorem propadli sázkám, a tak jim nezbylo na vodu. Kdyby ho vyhodil do popelnice, přestali by mu popeláři vysypávat popelnici. Takže Memorymu nezbylo nic jiného, než kopat a kopat. Práce mu nešla příliš rychle, ale i tak tam v té douře našel nějaké dvě kostry.

Memory: „Co tady dělají ty kosti?“

Tak Memory ty kostry vykopal a zašel za Zombiem, jestli by mu neurčil, jaké jsou to zombie.

Zombie: „Víš Memory, s takovýma kostrami jsem se ještě nesetkal. To musely být nějaké známé a populární osobnosti. Vypadá to, že to byl Křemílek a Vochomůrka. Já ale nerozeznám, kdo je z nich Vochomůrka a kdo Křemílek. Já je raději pošlu do Ruska. Tam totiž bydlí jeden Zombie světového věhlasu, takže ten si s nima určitě poradí.“ Memory: „Tak jo. Uvidíme.“

Asi za měsíc přijdou ty vzorky ve dvou malých krabicích, obě kostry úplně rozmleté na prášek. Zombie je překvapený, ale stejně obě krabice otevře a v jedné z nich je malá cedulka:

„To je Vochomůrka. Přiznal se.“

Zombie na hřbitově…

Jednoho dne jde Error kolem hřbitova a vidí souložit jednoho svého spolužáka s nějakou neznámou dvojicí. Jelikož dostal taky chuť, zeptá se svého spolužáka.

Error: „Hele kámo, můžu se přidat?“ Spolužák: „Hele Errore nevotravuj, jestli chceš, tak si vyhrabej jinou.“

Kostry na poušti…

Jde takhle jednou vyčerpaný Error po poušti, plazí se a velice žízní. Najednou narazí na studnu, tak si říká, že je zachráněn. Když tu studna uvidí, zařve: „Voda!!!“ Pak vyleze zombie a ptá se: „Kde?“

Kostry ve skříni…

Zvláštním případem zombií, koster a newim koho ještě, je Kostra ve skříni. Kostra ve skříni většinou bývá absolutní vítěz na schovávanou, ale někdy je vše jinak. Abych takovou situaci objasnil, musím vám vyprávět tento vtip:

Přijde sedmnáctiletá vnučka ke své babičce a ptá se jí:
„Babi, co je to prosím tě milenec ?“
„Proboha milenec !“, vykřikne babička. Otevře skříň a z ní vypadne kostra.