Byly prázdniny a blížila se uzávěrka. Po minulém, nepovedeném, big big shitu, jsem se cítil k vám čtenářům dlužný. Proto jsem si řek, že vám to vynahradím v příštíM číslec Bazooky nejen tímto Vražedným nádražím. Jelikož mě stále nepopadala inspirace k tomuto příběhu, napsal jsem Zombiemu, jestli neviděl někde kolem pobíhat inspiraci. Říkal mi, že už jedna inspirace kolem proběhla, ale že už jí využil na svůj mad death. Škoda. Musel jsem najít jiný zdroj. Tak jsem tedy otevřel dvířka cd-mechaniky a vsunul jeden levelácký kotouč. Sledoval jsem rubriky, četl články v domění, že mě inspirace popadne. Nepopadla, ale stejně jsem to zkoušel dál. Když už jsem vystřídal asi deset cédeček, přečetl všechny úvodníky a shity, uvědomil jsem si, že to je vlastně ztráta ztráta času a začal jsem hned psát.

Pokud Zombie dá, setkáte se se mnou a Najkem Lotrem. S kým se tu ještě setkáte? Jmenujme třeba Zombieho – rozhněvaného průvodčího s hodně brokama nebo už s mým bývalým spolupracovníkem Errorem, který si zahraje bezďáka. Za to, že skoro nikdy nic nenapsal, pokaždé chcípne.

Vražedný nádraží 19:38 p.m.

Byl čas večeře, a proto se Error rozhodl, že něco zbašťí. Vydal se tedy ke své oblíbené popelnici, pln očekávání, že konečně najde něco k snědku. Avšak už ho někdo předběhl….

Francois: „Hahá. Konečně žřádlo, už se mi zdálo, že tě někdo snědlo.“
Error: (Error se pomalu a nenápadně přibližuje k Francoisovi zezadu a pak ho začal škrtit) „A mám tě ty bestie. Příště si to rozmyslíš, než mi začneš ujídat žrádlo z popelnice!“
Francois: „Ale Errore, puste mě, nedržte mě, rozdělit se můžeme!“

Když už chtěl Error Francoisovi zlomit vazivo, přišel Najk Lotr spolu se Zombiem.

Najk Lotr: „Pusť ho Errore, jinak, jinak, jinak… Vymysli něco Zombie.“
Zombie: „Jinak ti ustřelím makovici, a vodpálkuju ti jí dubovou palicí!“
Error: „Klídek, vždyť se můžem přece domluvit, né?“ (Error pustil Francoise)
Zombie: „Nemůžem. Vidím jak tady chceš zabít mého kamaráda.“

Zombie nabil brokovnici, precizně zamířil a Errora netrefil.

Zombie: „Do hýždí.“

Zombie nabil znova, a zase netrefil.

Najl Lotr: „Puč mi to!“
Najk znovu nabil brokovnici, zamířil a zase netrefil.
Zombie: „Víš co, tak ho hodíme pod vlak.“
Najk a Zombie chytli Errora za nohy, a hodili ho pod jedoucí vlak.
Error: „Ááááááááá, já se vrátím…“

Zombie: „Takhle se to dělá Russele Athlete!“
Francois: „Zombie, fakt díky. Příště Errorovi nakopu sádelníky. Ti novostraří redaktoři dělaj jenom problémy.“
Zombie spolu s Najkem: „A problémy jsme my!“
Zombie: „A neměli bychom to tělo náhodou uklidit? Hele támhle jde uklízeč.“

Uklízeč vzal smeták, chytil ho jak sniperovku a rozmýšlel se, koho napálí. Přitom řval: „Ententýky dva špalíky, Najk vyletěl z elektriky. Ať je to ten, nebo ten, zmlátíme ho patykem.“

Najk Lotr: „Čau Memory! Víš že jsem tě v té uniformě nepoznal?“
Zombie: „Hele kámo, mám pro tebe prácičku. Mohl bys prosím tě uklidit tady Errora?“
Memory: „Vy jste ho zabili?“
Zombie: „Jo. Na hraní byl moc blbý a jako živý terč měl malou palici.“
Memory: „No tak jo. Zbavím se těla. Co bych pro tebe neudělal, stejně mě už Error pěkně lezel do prd….hýždí. A jak ho chceš teda uklidit? Zmasakrovat, rozčtvrit nebo hodit pod kombajn?“
Francois: „Hoď ho pod kombajn, a bude to fajn.“

Na cestě k poli 19:55

Tak Memory vzal Errorovo tělo, naložil ho do svého Porsche a odjel směrem k poli, v domnění, že tam bude kombajn.
Memory: „Doufám, že mi ten neschopa nezacáká krví sedačku.“
Error z posledních sil zvedl hlavu a hořce pronesl: „Vezeš mě do nemocnice?“
Memory: „Jo do nemocnice. Jo tak do nemocnice. Nevezu tě do nemocnice, ale do márnice!“
Natož Memory vzal tmel, a nacpal ho polomrtvému Errorovi do chřtánu.
Error: „Grhááá…“

Konečně dojeli k poli a dokonce Memory uviděl i kombajn. Memory hodil spoutaného Errora pod kombajn a rychlostí světla odjel. Kombajnista nic nevědoucí nechtíc Errora pokosil.
Kombajnista: „Do prdele.“
Když kombajnista viděl, že ho pokosil, lekl se a hodil tělo do křoví a odjel. Asi hodinu potom se konal velký lov a myslivec v domění, že ve křoví byla liška, střelil Errora přímo mezi vočička. Když se šel podívat blíž, zjistil, že zastřelil Errora. Myslivec to už nevydržel, svíralo ho svědomí, a proto zavolal sanitku, která Errora vezla do nemocnice.

Mezitím v nebi 20:15

Error: „Konečně někdo živý. Pane doktore, jak dopadla moje operace?“
George: „To nevím. Já nejsem doktor, já jsem svatý Petr.“
Error: „Aha. To znamená, že jsem v nebi a taky to znamená, že se Memorymu nedá věřit.“

Mezitím v nemocnici 20:20

Myslivec už celý nedočkavý, jak operace dopadla přešlapuje před operačním sálem a v duchu si říká „Co s ním tam tu celou dobu dělají. Ten už vypadal mrtvej hned v tom křoví. Doufám, že to přežije. Snad. To by mi potom odebrali Lovecký pas. Ach jo. Doktor: "Dalo to fušku, ale bude žít.“

A to je definitivní konec milí přátelé.